Operační mikroskop

Operační mikroskop umožňuje vidět ošetřovanou oblast pod mnohonásobným zvětšením. Jednoduše řečeno umožňuje pracovat pod kontrolou zraku v místech, kde to jinak není možné. Tak se dramaticky zvětší přesnost diagnózy, úspěšnost ošetření a zároveň i šetrnost zákroku vůči tkáním. Takto ošetřené tkáně dutiny ústní se rychleji hojí a dlouhodobá úspěšnost ošetření stoupá až o desítky procent oproti práci bez mikroskopu. Samozřejmostí je bezbolestnost ošetření. Cílem práce s mikroskopem je zachování vlastních tkání při minimální invazivitě. Naše pracoviště používá špičkový mikroskop německé firmy Zeiss a mikroskop Leica.

Co je to mikroskop?

Chceme-li zřetelně vidět malý předmět, přibližujeme ho k oku. Zvětšujeme tak zorný úhel pozorovaného předmětu a předmět se jeví zdánlivě větší. Při pohledu pouhým okem však předmět nemůžeme přiblížit na vzdálenost menší než 25 cm od oka (u zdravého oka). Je-li předmět blíže, vidíme nezřetelně, rozmazaně. Proto nám ke zvětšení malého nebo nepatrného předmětu slouží mikroskop. Mikroskop pracuje na principu zvětšení zorného úhlu, které nám pomocí čoček nebo zrcadel umožní zřetelně si prohlédnout malé předměty.

Vznik mikroskopu

První mikroskop, jehož základem byly čočky, sestrojili roku 1590 otec a syn Jensenovi, brusiči skla a diamantů. Pro svou nepatrnou zvětšovací a rozlišovací schopnost nebylo možno tohoto přístroje používat k vědecké práci.
Pak ho ale využil a zdokonalil čalouník, později optik z Delftu, Antonio van Leeuwenhoek (1632-1723). Vytvořil základy nejen mikroskopické techniky, ale ve skutečnosti i základy mikrobiologie jako samostatné vědy. Svými 247 mikroskopy objevil oběh krve v kapilárách, živorodost mšic, jako první spatřil svoje spermie, našel v krvi červené krvinky. Jednoho dne si setřel povlak ze zubů a v něm pod mikroskopem objevil bakterie tvořící shluky a řetězce.
Optickou teorii mikroskopu vytvořil kolem roku 1873 německý fyzik E. Abbe. Ve svém dalším velmi živém vývoji se stal mikroskop nepostradatelným prostředkem poznání nejen ve vědách biologických, ale i přírodních a technických.